Na úvod přidávám schéma celého itineráře s možností prokliku na příslušné články, tučně je označen aktuální článek 🙂

1. den – odpolední přílet do Los Angeles, přejezd do Bakersfield
2. den – Sequoia NP
3. den – Yosemite
4. den – Alabama Hills, Death Valley
5. den – Las Vegas
6. den – Valley of Fire
7. den – Zion
8. den – Bryce Canyon
9. den – Capitol Reef
10. den – Canyonlands
11. den – Arches
12. den – Monument Valley
13. den – Grand Canyon
14. den – Route 66, noc v Joshua Tree
15. den – Joshua Tree, Los Angeles
16. den – Los Angeles
17. den – Los Angeles, odlet

Ráno jsme se probudili v našem božím kempu nedaleko Bishopu za 5 $/noc a vyrazili jsme směr Death Valley. Po cestě jsme si ještě chtěli udělat zastávku v Alabama Hills, což je místo, které se často vynechává, i když lidi kolem něj po cestě do Death Valley doslova projíždějí. Je to panoramatická zajížďka i s krátkou nenáročnou procházkou celkem třeba na hodinku a půl a rozhodně stojí za to! 

Alabama Hills jsou tvořeny malebnými skalními formacemi, které jsou extrémně fotogenické a přidává tomu i fakt, že přímo za nimi se tyčí vrcholy kopců Sierry Nevady, včetně Mount Whitney. V této oblasti, která vypadá jak vystřižená z westernového filmu, se opravdu točily stovky westernů, reklam a filmů, například i Nespoutaný Django. 

Skvělým výchozím bodem pro návštěvu je městečko Lone Pine, odkud za asi 10 minut velmi scenické jízdy dojedete k výchozímu bodu túry, na kterou jsme se vydali. Jmenuje se Mobius Arch Loop Trail, měří přibližně 3 kilometry, projdete ho za cca 45 minut a největší dominantou je tu přírodní oblouk, skrze který jde krásně vidět panorama Alabama Hills se Sierrou Nevadou v pozadí. Úplná nádhera! Po túře jsme se vrátili do městečka Lone Pine, zašli jsme si na bagel do tohoto milého podniku, dokoupili vodu a vyrazili směrem Death Valley.

Death Valley patří k nejsušším místům v USA, některé roky tu dokonce vůbec neprší. A tak vás možná nepřekvapí, že nám tu pršet mělo. Opět navážu na sněhovou kalamitu, která se hnala na Yosemite a kvůli které jsme museli změnit plány. Ovlivnilo to počasí i v Death Valley, jeden den tu pršelo a na další den tu byla oficiální výstraha na velmi silný vítr a písečná tornáda. Dešti jsme se chtěli vyhnout určitě, protože z bleskových povodní mám od zkušenosti v Ománu velký respekt, takže jsme naši návštěvu přesunuli na den, kdy tam bude asi tedy foukat víc, než bude příjemné. Vidět písečné tornádo jsem na bucket listu neměla, ale když to jinak nejde, pojďme na to. 

Údolí smrti je taky nejteplejší místo na světě, v roce 1913 tu padl teplotní rekord, 57 stupňů Celsia. V létě tu panují šílená horka, v tomto ohledu je za mě opravdu lepší jakákoliv jiná část roku, pokud chcete vystoupit z auta a být schopni ujít víc, než pár metrů. 

V Údolí smrti se nachází také nejnižší bod Severní Ameriky, solná pánev Badwater Basin leží 86 metrů pod hladinou moře.

Jednotlivá místa seřadím ne podle toho, jak se mi líbila, ale podle toho, jak jsme na nich zastavovali – pokud pojedete od západu směrem k Las Vegas, klidně si je takto hoďte do mapy, jdou logicky za sebou a uvidíte všechno 🙂

Populární cedule, která vás přivítá při vjezdu do parku, povinná zastávka na fotku 🙂 Dojedete sem zhruba po 35 minutách jízdy z Lone Pine.

Tato vyhlídka nabízí skvělý výhled na celé Owens Valley a její velkou výhodou je to, že se nachází přímo u silnice. Je tedy dobře dostupná i v letních měsících. I tak ale doporučuju popojít si kousek dál po prašné cestě pro ještě lepší výhledy.

Než jsem se pustila do rešerše míst, která chci navštívit, asi mě ani nenapadlo, že by v Death Valley mohly být písečné duny. A jaký! Táhnout se několik kilometrů, jsou krásně bílé, a jejich výhoda je opět ta, že začínají hnedka u silnice. Ano, koncentrace lidí je díky tomu vyšší, ale 95 % z nich se projde maximálně pár desítek metrů. I nám se moc daleko nechtělo, a to bylo třeba 25 stupňů a foukal osvěžující vánek 😀 Je to velmi fotogenické místo a rozhodně doporučuju zastavit. 

Furnace Creek je malá osada a turistické centrum v samém srdci Death Valley. Je tu nádherné turistické centrum, zdarma pítka, a taky tam leží tento luxusní resort, který byste tu opravdu nečekali 🙂

Solná pánev, jedno z nejznámějších míst celého parku. My jsme bohužel to štěstí neměli a mrzí mě to, na toto místo jsem se opravdu těšila. Cesta byla poničená po bleskových povodních a nebyla vůbec sjízdná. To je možná i malý tip pro vás, než se vydáte do Death Valley, mrkněte na oficiální stav silnic. Když už tu totiž párkrát do roka prší, většinou jsou z toho bleskové povodně a poničené silnice. Pokud byste taky měli smůlu a cesta byla zavřená, kousek před Furnace Creek lze zaparkovat u krajnice a jít asi 100 metrů k solné pláni – to nám alespoň z části vynahradilo ten zážitek, sáhla jsem si na zem, olízla prst a byla jsem spokojená 😀 

Zabriskie Point je jedna z nejvíc ikonických vyhlídek v Death Valley, a to právem! Všudypřítomné pískovcové a jílové útvary, které vznikaly miliony let usazováním a následnou erozí jsou naprosto neskutečná podívaná. Měla jsem teda pocit, že tu uletím, protože fakt už hodně foukalo a v okolí jsme viděli i ta písečná tornáda, ale i tak jsem si tuto vyhlídku opravdu užila. Je opět jen pár minut chůze od parkoviště. Pokud máte čas, zvážila bych i nějakou krátkou túru, viděla jsem, že lidé se procházeli mezi útvary a vypadalo to moc dobře. 

Druhá z nejvíc wow vyhlídek v celém parku, právem! Na toto místo si z hlavní silnice něco málo zajedete, asi 20 minut v jednom směru, a během toho vystoupáte naprostý nesmysl. Ten pocit, že stojíte ve výšce 1669 metrů a díváte se na solné pláně pod vámi, které jsou ve výšce -86 metrů, tedy jako kdybyste ze Sněžky koukali na moře a ještě o něco hlouběji – něco neuvěřitelného. To z fotek zachytit nejde, pro tento dechberoucí pohled si musíte zajet sami. 

O Death Valley jsem v nejednom diskuzním fóru a na Instagramu četla, že to je park, který za to nestojí. Že tam nic není. Možná i právě proto jsem od něj neměla moc velká očekávání, ale musím říct, že mě to tu opravdu bavilo! Určitě byly parky, které mě nadchly víc, ale rozhodně si nemyslím, že Death Valley je zbytečné navštěvovat. Ba naopak, je tu hodně unikátní krajina a spousta míst, co jinde neuvidíte. Navíc pokud pojedete směrem od Yosemite na Las Vegas nebo naopak, tak se přirozeně vybízí tudy projet. Nenechejte se tedy odradit negativními názory na Death Valley, vlastní zkušenost je k nezaplacení.

Co se navíc týká očekávání vs. realita, myslela jsem si, že projížďka přes Death Valley bude spíš nuda. Představovala jsem si dlouhou rovnou silnici, pomalu ubíhající kilometry… ale je to přesně naopak! Do Údolí smrti si pořádně sklesáte, Lone Pine se nachází ve výšce asi 1200 metrů, takže vás logicky čeká dlouhé klesání až pod úroveň hladiny moře. Zároveň od nejnižšího bodu -86 metrů pod mořskou hladinou, si zase naopak vystoupáte na populární vyhlídku Dante’s View, která má okolo 1669 metrů. Čekají vás tu tedy serpentýny, pořád nové výhledy a cestu si tudy zkrátka užijete. Je to všechno, jen ne stereotyp. 

Jeden den včetně cesty je za mě asi ideální, pokud se nechystáte na nějakou velkou turistiku. Během jednoho dne stihnete všechny vyhlídky, užít si solnou pánev, nakouknout do infocentra, proběhnout se po dunách… kromě uzavřené Badwater Basin mám pocit, že jsem tady stihla vše, co jsem měla v plánu. 

Co se mi líbilo nejvíce?

• Dante’s View – jak jsem psala výš, koukat se z výšky 1669 metrů do -86 metrů je něco neuvěřitelného. Černé pláně pokryté solí jsou navíc dost unikátní a odsud je máte jako na dlani.
• Death Valley cedule – povrchní? Možná. Ale když jsme se blížili k ceduli Death Valley National Park a z našeho playlistu zrovna začala hrát písnička Death Valley od LP, bylo to kouzelný a v tu chvíli mi zase došlo, že jsem opravdu tady. V Údolí smrti, o kterém jsme se učili na základce a v tu dobu by mě nikdy nenapadlo, že se tam zrovna já podívám. A tak se z toho stal můj oblíbený Death Valley moment 🙂

Náš původní romantický plán byl nocovat v Death Valley, měla jsem tam vyhlídnutý perfektní spot zdarma, více ho popisuju a odkazuju na něj v tomto souhrnném článku spolu se všemi dalšími tipy na ubytování. Nakonec se nám ale podařilo pozdě večer dorazit do Las Vegas, kde jsme spali v rezidenční čtvrti.

Z Death Valley jsme pokračovali do Las Vegas, ve kterém nás čeká opět jeden den, a co hlavně, jedna celá noc. A že byla dlouhá!